Vzhledem k velkému množství operací nutných k jejich zhotovení patří tuhé knižní vazby mezi technologicky nejnáročnější. Díky své odolnosti jsou určeny pro dlouhodobé užívání všude tam, kde se předpokládá větší namáhání vazby a kde je třeba uplatnit elegantní vzhled knihy. Jsou charakteristické tím, že knižní blok vytvořený šitím nebo lepením všemi možnými způsoby je zavěšen do knižních desek vyrobených z lepenky, případně z plastu, který se ovšem v dnešní době už prakticky nevyužívá.
Spojení knižního bloku s deskami zajišťují předsádky, přilepené v celé ploše k vnitřní straně knižních desek, případně je pevnost zavěšení ještě podpořena přilepením dutinkou ve hřbetě. Tuhé vazby byly bývalou normou děleny do třech skupin – V7, V8 a V9.
Knižní vazby V7
Jako V7 je označována tzv. poloplátěná vazba nebo vazba s kombinovaným potahem. Hřbetník je s lepenkovými přířezy přední a zadní desky spojen plátěným páskem, zbývající plocha přední a zadní desky je potažena jiným materiálem, většinou potištěným papírem. Průmyslově se tento druh tuhé vazby dnes už prakticky nevyrábí, zůstal ale specialitou zakázkové ruční vazby knih.
Knižní vazba V8
Jedná se o vazbu s nekombinovaným potahem desek, neboli tzv. celoplátěnou vazbu.
V normě byly uvedeny tři varianty vazby V8:
- V8a – desky jsou potažené laminovaným papírem
- V8b – desky také mají papírový potah a ten může být potištěný, lakovaný, opatřený speciálním syntetickým zátěrem, nebo se může jednat o speciální potahový papír
- V8c – desky jsou potažené jiným potahovým materiálem, například přírodní usní, různými imitacemi usně, nebo celou řadou různých dalších vícevrstvých moderních potahových materiálů.
Knižní vazba V9
U tohoto druhu vazby norma udávala, že knižní desky jsou zhotoveny z plastových nebo lepenkových materiálů potažených měkčenou PVC fólií. Dnes se tento druh vazby už nepoužívá vzhledem k tomu, že měkčené PVC bylo označeno jako zdraví škodlivá látka, která může způsobovat rakovinu.
Výroba tuhé knižní vazby
Z uvedeného vyplývá, že jediným rozlišovacím prvkem různých druhů tuhých knižních vazeb je typ použitých knižních desek. Způsob výroby knižního bloku je pro všechny druhy tuhých knižních vazeb společný.
Pro zhotovení knižního bloku platí několik základních pravidel. Normou doporučovaný rozsah knižní složky by neměl být větší než 32 stran. U papíru s menší plošnou hmotností se doporučuje používat spíš 32stránkové složky, knižní archy z natíraného papíru s plošnou hmotností 140 g/m² je nutné vyřazovat do osmistránkových složek atd.
Pro spojení jednotlivých knižních složek do knižního bloku je možné využít všech dostupných technologií mimo šití drátem. Z toho vyplývá, že je možné využít technologii šití klasickými nitěmi na niťošičkách, lepení složek šitých tavnou nití, lepení složek perforovaných ve hřbetním lomu i lepení složek slepovaných ve hřbetním lomu při skládání. Při sešití knižního bloku klasickým způsobem musí dojít k zaklížení hřbetu lepidlem, aby se zpevnil, ale tak, aby lepidlo nezateklo mezi složky. Před zavěšením do desek musí být knižní blok ze tří stran oříznut na trojřezu.
Technologický postup výroby tuhých knižních vazeb se skládá ze tří základních částí, které mohou být ve větší či menší míře automatizovány. Jde o už zmíněnou výrobu knižního bloku, výrobu knižních desek a zavěšení bloku do desek včetně dokončení vazby (přebalování atd.).
Další částí výroby tuhé knižní vazby je tedy výroba knižních desek. Obvykle je prováděna v předstihu, aby byla zjištěna kontinuita výroby při zavěšování. Knižní desky jsou průmyslově vyráběny na deskovacích strojích ze dvou přířezů lepenky, lepenkového proužku hřbetníku a přířezu potahového materiálu, kterým jsou přířezy spojeny.
Poslední fází výroby tuhých vazeb je spojení knižního bloku a knižních desek, tedy zavěšování. Knižní blok je na lince do desek zavěšen přilepením za předsádku, případně i za hřbetní dutinku. Potom následuje ještě lisování hotové knihy, vypalování hřbetních drážek a navlékání přebalu.
Autor: Ivan Doležal
| Předchozí díl | Další díl |
