Flexovazba
Někdy koncem devadesátých let minulého století se u nás objevil nový druh knižní vazby, který je zajímavý nejenom svou neobvyklostí, ale i tím, že je výrobně levnější než tuhá vazba V8, ačkoliv ji na první pohled velice připomíná. Jedná se o takzvanou flexovazbu tvořenou klasickým způsobem zhotoveným knižním blokem, ať už šitým, nebo lepeným, včetně třeba kulatého hřbetu, kapitálku nebo záložkové stužky, ale zavěšeným pomocí předsádek do knižních desek zhotovených nikoliv standardním způsobem, tedy z potažených lepenkových přířezů, nýbrž na speciálním zařízení z jednoho kusu potištěné skládačkové lepenky. Výhodou tohoto druhu knižní vazby jsou nejenom nižší výrobní náklady, ale i skutečnost, že je lehčí než klasická tuhá vazba V8 a působí velice příjemně na omak.
Flexovazba je tedy jakýsi hybrid mezi měkkou lepenou vazbou V2 a tuhou vazbou V8. Na první pohled se od tuhé vazby v knižních deskách s potištěným laminovaným potahem prakticky neodlišuje. Okraje desek stejně jako u této vazby přesahují v hlavě, nohách a na pravé straně rozměr knižního bloku, který je zhotoven stejným způsobem jako pro klasickou tuhou vazbu a do speciálních desek flexovazby je zavěšen za předsádky. Rozdíl je zřejmý teprve v okamžiku, kdy vezmete knihu ve flexovazbě do ruky. Při jejím otevření totiž okamžitě zjistíte, že knižní desky jsou trochu jiné než desky klasické tuhé vazby.
Hlavní rozdíl mezi flexovazbou a tuhou vazbou tedy spočívá v podobě a způsobu výroby knižních desek. Desky pro flexovazbu jsou zhotovovány tím způsobem, že z potištěného, případně lakováním nebo laminováním povrchově zušlechtěného, archu skládačkové lepenky nebo kartonu s vyšší plošnou hmotností je nejprve vyseknut přířez, který má prakticky tvar potahu na klasické knižní desky. Jeho okraje v šíři přibližně 1,5 cm, které se u potahu přehýbají přes lepenkové přířezy knižních desek, jsou u flexodesek narýhovány a přilepeny přímo na rubovou stranu přířezu. Tím dojde k základnímu zpevnění okrajů desek. Šířka těchto přehýbaných okrajů může být i větší, pokud je třeba vzhledem k velikosti formátu nebo rozsahu publikace dosáhnout většího zpevnění.
Takovéto desky pro flexovazby je možné vyrábět buď na specializovaných zařízeních, jako je například stroj SAB 100 z produkce italské společnosti Petratto, nebo na obalářských skládacích lepičkách nastavených pro tento účel. Vzhledem k tomu, že tyto skládací lepičky jsou zkonstruovány pro skládání a lepení poměrně složitých tvarů obalových boxů ze skládačkových lepenek, je jejich nastavení na výrobu desek pro flexovazbu velice snadné a rychlé, protože tyto desky patří mezi nejjednodušší produkty.
Před závěsem knižního bloku je nutné do takto připravených flexodesek narylovat hřbetní lomy, přičemž je u šitých knižních bloků třeba počítat s „našitím“ a mimo to i s případným kulacením hřbetu, které je u flexovazby také možné.
Knižní blok pro flexovazbu se zhotovuje naprosto stejným způsobem jako pro tuhou vazbu V8. Může být šitý i lepený a musí být vybaven předsádkami, pomocí kterých se uskutečňuje jeho zavěšení do flexodesek. Předsádky jsou k flexodeskám přilepeny v plné ploše, čímž dochází k dalšímu zpevnění těchto desek. Závěs může probíhat buď na lince na výrobu tuhých vazeb vybavené podavačem upraveným pro manipulaci s lehčími a flexibilnějšími knižními deskami, nebo na poloautomatických zavěšovacích strojích na tuhé vazby. U těchto zařízení není nutné pro zavěšování do flexodesek provádět žádné úpravy, protože desky jsou na knižní blok nakládány ručně.
Po zavěšení je vhodné, aby při lisování byly, stejně jako u klasických tuhých vazeb, do desek hotové knihy vypáleny hřbetní drážky. Jednak se tím usnadní otevírání knihy a jednak se zabrání nežádoucímu lámání přední i zadní desky flexovazby.
Flexovazba je speciálním a vzhledově i prakticky docela atraktivním druhem vazby. Svým provedením i vybavením je nesporně kvalitnější než vazba měkká, co se týká odolnosti a trvanlivosti při častém používání ale nedosahuje kvalit vazby tuhé.
Autor: Ivan Doležal
| Předchozí díl |
