Rodina tiskových rastrů Heidelberg Prinect je neustále vyvíjena a testována pro různé tiskové aplikace a tiskové techniky (ofsetový tisk, flexotisk, sítotisk) s cílem dosáhnout co nejoptimálnější výstupní tiskové kvality.
Opakování trochu jinak
Už jsme si v předchozích článcích definovali, že velikost mikrobodu, který je schopná osvitová jednotka přenést na tiskovou desku, je zatím 10 mikronů = 1000 bodů/cm = 2540 dpi. Shluky jednotlivých mikrobodů tvoří rastrový bod. Ten je rozložen buď do linek za sebou dle autotypické sítě – tedy do autypického rastru (AM), nebo náhodně (stochasticky) podle pravidel FM rastrování. Protože osvitová jednotka, která vytváří rastr na tiskové desce, má pevné rozlišení (obvykle 2540 dpi) a v tisku používáme pro reprodukci detailů různé linenatury (150 lpi, 200 lpi apod.), nejsme schopni u vyšších frekvencí dosahovat požadovaných minimálně 256 odstínů šedi. Pomáháme si proto sdružováním jednotlivých rastrových bodů do matic 2 × 2, 3 × 3 nebo 4 × 4 a tím zvyšujeme počet stupňů reprodukovatelných šedí při vyšších lineaturách. Např. při použití matice 3 × 3, rozlišení osvitu 2540 dpi a frekvenci tiskového rastru 200 lpi dostáváme k dispozici 645 stupňů šedi. Tím odstraníme „pruhování”, které je vnímané průměrným lidským okem, pokud je počet odstínů šedi menší než cca. 200.
Prinect Irrational Screening (autotypický rastr)
Citlivost oka na nežádoucí artefakty je také závislá na vnímané tiskové barvě, a proto je třeba při tvorbě tiskové formy pro některé předlohy měnit frekvenci rastru a samozřejmě také úhly jednotlivých výtažků. Snižuje nebo eliminuje se tím vznik moiré. Například u autotypického rastru IS Classic je upravena frekvence žluté složky koeficientem 1,061. Použité úhly jsou C 165°, M 45°, Y 0° a K 105°. U rastru IS Classical Y fine je frekvence žluté násobena koeficientem 1,414 a její úhel se mění na 7,5°. Úhly ostatních pestrých barev jsou přizpůsobeny optimální rozetě.
Prinect Diamond Screening
Tento rastr patří ke skupině stochastických rastrů 1. řádu a byl jedním z prvních komerčně využívaných rastrů. Dokáže přenést velmi jemné detaily dané předlohy, a protože zcela mizí autotypické rozety, vnímáme jej spíše jako fotografii. Má ale svá omezení, a to především v plné nepřenositelnosti na méně kvalitní a tím levnější tiskové desky. Tiskovina také působí „neklidně”, pokud v ní převažují střední tóny.
Prinect Stochastic Screening
Také někdy označovaný Satin je stochastický rastr 2. řádu a rozdíl je na první pohled vidět ve středních tónech. Shluky jednotlivých mikrobodů (tzv. červíci = worms) jsou oblejší a jemnější, což vede k čistšímu vnímání bez rušivých neklidných tónů.
Prinect Hybrid Screening
Hybridní nebo také kombinovaný rastr v sobě spojuje výhody AM a FM rastrů. U autotypického se bod zmenšuje, u stochastického je stále stejně veliký, ale mění se množství mikrobodů. Proto je u hybridního rastru ve světlech a stínech použita fixní velikost tiskového bodu, který ač se nachází stále v autotypické síti, je z ní pseudonáhodně vynecháván tak, aby celková bilance rastrové tónové hodnoty byla identická se standardním autotypickým rastrováním se stále se zmenšujícím bodem. Tím je dosaženo stabilnější a jistější reprodukce detailů ve stínech i světlech v lineaturách nad 200 lpi. Zároveň je tím eliminována veliká slabina stochastických rastrů, kterou je nárůst tiskového bodu. Ten nás trápí především ve středních tónech, a právě proto se zde používá autotypického způsobu vytváření obrazu.
Autor: Marek Kraus
